Vzpomínka na Miloslava „Šůru“ Voráčka k příležitosti nedožitých 100. narozenin

• Třeboňský svět: Prosinec 2022
• Autor: Miroslav Král

Osobnost Miloslava Voráčka, kterého všichni znají pod přezdívkou „Šůra“, neodmyslitelně patří k městu Třeboni a k třeboňským lázním, ale také ke sportu a třeboňskému divadlu. Je velice dobře znám široké třeboňské veřejnosti jako bývalý aktivní sportovec. Hrával kopanou, házenou, tenis, šachy. Z Prahy do Třeboně přivezl novou sportovní disciplínu, a to nohejbal, který se zde velmi brzy ujal a též byl jeho aktivním hráčem. Byl velmi obětavým funkcionářem v oddílu házené a tenisu. Vychoval celou řadu mladých tenistů a trénoval nejen mládež, ale i dospělé. Jeho sportovní zásluhy a činnost jak hráčská, tak i trenérská, byly oceněny celou řadou vyznamenání. Z těch nejvýznamnějších to bylo: „Za zásluhy o rozvoj československé tělovýchovy I. stupně“, „Ocenění za dlouholetou hráčskou, trenérskou a funkcionářskou práci ve prospěch sportu v Třeboni“ a celá řada dalších. V roce 1979 byl zvolen předsedou Okresního tenisového svazu v Jindřichově Hradci, kterým byl přes 30 let. V 70. letech byl sekretářem a ekonomem TJ Jiskra Třeboň, a to až do roku 1982, kdy odešel do důchodu na zasloužený odpočinek.

Třeboňské veřejnosti i širokému okolí je velmi dobře znám jako aktivní člen a hráč třeboňského amatérského divadelního souboru. Hrál v celé řadě rolí. Hrával role veselé i vážné, hrával mladíky i starce, a do každé role dával skutečně své maximum. S tímto třeboňským ochotnickým divadlem to dotáhl až na národní přehlídku divadelních ochotnických souborů „Jiráskův Hronov“ s hrou Bílá nemoc od Karla Čapka. Sport a divadlo bylo jeho velkou láskou, které se plně věnoval.

A proč „Šůra“? Tuto přezdívku mu dali jeho spoluhráči a kamarádi, se kterými sportoval, a to podle pražské firmy a lahůdkářského velkoobchodu, který měl název „Voráček – Šůra“. Toto jméno a přezdívka mu zůstaly na celý život.

Jeho život byl velice pestrý a zajímavý. Narodil se 19. prosince 1922 v Lučenci na Slovensku. Později, když mu byly dva roky, se rodiče přestěhovali do jihočeské Třeboně. Zde studoval na místním gymnáziu, kde v roce 1943 maturoval. Jeho spolužákem byl tehdy Lubomír Štrougal, pozdější předseda federální vlády ČSSR, se kterým také hrával na třeboňských kurtech tenis. Krátce po maturitě poznal co je totální nesazení na nucené práce do říše. Pracoval v německém městě Breslau u stavební firmy jako dělník. V únoru 1945 s jedním z kamarádů z Německa uprchl a skrýval se tajně u jeho rodičů, tím se šťastně dočkal konce války. Tisíce mladých lidí se z války domů nevrátili, zemřeli při bombardování, hladem, nemocemi z podvýživy či následkem vyčerpání. On měl to velké štěstí, že přežil.

Po skončení války se přihlásil ke studiu na vysokou školu na Karlovu univerzitu a chtěl studovat obor zeměpis – tělesná výchova. Kamarádi sportovci mu však jeho pražská studia rozmluvili, protože by jim scházel ve sportovním kolektivu i na divadelních prknech. Miloslav tak přijal místo na úřadě tehdejšího ONV v Třeboni, kde pracoval postupně v celé řadě funkcí. Zde pracoval až do roku 1960, kdy došlo k celostátní reorganizaci okresů (třeboňský okres byl zrušen a zařazen do okresu Jindřichův Hradec). Pro Šůru tak nastala další etapa jeho života, když se rozhodl nastoupit do tehdejšího textilního podniku, kterým byl třeboňský Otavan, kde pracoval jako technickohospodářský pracovník.

Když přestal hrát tenis jako aktivní sportovec, tak se díky své velmi dobré fyzické kondici začal, jako samouk, věnovat amatérskému tanci. Vystupoval na tanečních večerech v Lázních Aurora i Berta či v sále restaurace Rondo. Tančil s partnerkou na melodii „Švihák lázeňský“ vždy elegantně oblečen v červeném sáčku s květinou v klopě, v bílých kalhotách, ve slaměném kloboučku a s hůlkou „špacírkou“. Jejich vystoupení bylo vždy středem pozornosti všech návštěvníků tanečních večerů a sklízelo bouřlivý potlesk a slova chvály a uznání. To bylo pro Šůru tou největší odměnou a velice si toho vážil.

Jeho taneční vystoupení viděli v minulosti také návštěvníci tanečních večerů pro seniory, konaných v Českých Budějovicích i jinde. U příležitosti Šůrovo 90. narozenin natáčela jeho taneční vystoupení Česká televize v rámci televizního programu „Putujeme po Třeboňsku“. I zde sklízel se svou partnerkou velký úspěch a obdiv a stal se díky tomu známým v celé republice. Svým šarmem, elegancí a bohatstvím tanečních variant, kdy vrcholem byla tzv. „zaklápěčka“ (zde držel tanečnici v hlubokém záklonu a ona stála pouze na jedné noze a druhou měla vysoko nataženou před sebou) se stal neodmyslitelným fenoménem třeboňských lázeňských parketů. V době, kdy mu bylo již přes 90 let, byl skutečně obdivovaným tanečníkem a sklízel řadu úspěchů. Stal se velice známým nejen v Třeboni, ale zásluhou lázeňských pacientů i v zahraničí.

Za své taneční vystoupení si právem vysloužil titul „Švihák lázeňský“. Po jednom jeho tanečním vystoupení byl s jeho partnerkou pasován do stavu „Maltézských rytířů“ a současně jim byl udělen titul „Královský taneční pár v kategorii CZ TOP 100 – tanec a múzy“. Tohoto ocenění a vyznamenání si Šůra zvláště velice vážil.

Švihák lázeňský měl mezi pacienty třeboňských lázní mnoho přátel, kamarádů, kamarádek, přítelkyň a tanečnic, a to nejen od nás, ale i ze zahraničí. Jeho jméno tak bylo známé i za hranicemi naší republiky. Dosvědčuje to i následující případ, kde dostal pohlednici s přáním a pozdravem od jedné pacientky/tanečnice až z Holandska. Adresa ale zněla prostě: „Voráček – Šůra – Evropa – Čechy“ a přesto tato pohlednice došla. Šůra si všech pohlednic velice vážil. Vlastnil za ta léta i celou sbírku fotografií ze svých tanečních vystoupení od návštěvníků, kteří si ho vždy s velkým zájmem fotografovali.

O Miloslavu Voráčkovi napsal knížku třeboňský občan Miroslav Faltus s názvem: „Lázeňský švihák zasahuje“. Seznamuje čtenáře s jeho osobností a je doplněna bohatou fotodokumentací z jeho života. Osobnost Miloslava Voráčka se objevila také v knize s názvem „Povídky a zajímavosti Třeboňska“ od třeboňského spisovatele a patriota, zakladatele Spolku přátel Třeboně, Ladislava Vejvody v povídce s názvem „Šůra – signovaný Švihák lázeňský“. Zde Ladislav Vejvoda poutavě a zajímavě popisuje některé kapitoly života Miroslava Voráčka. Také třeboňská spisovatelka Jindra Mannová ve své knize s názvem „Ona a on“ v povídce s názvem „Švihák lázeňský“, představuje Šůru pod jménem „pan Vitásek“, a to i s fotografií, na které tančí s jednou ze svých tanečnic. Tato povídka byla zveřejněna v Lázeňské pohodě, tj. v měsíčním zpravodaji třeboňských lázní.

Ke konci svého života žil Šůra v Domově seniorů v Třeboni. Jeho zhoršený zdravotní stav a nemoc se projevily až na sklonku jeho života. Až do té doby si užíval, vzhledem ke svému vysokému věku, kdy mu bylo téměř 100 let, poměrně dobrou životní svěžest a vitalitu, kdy navštěvoval taneční večery v lázních s jeho vystoupením. Při 150. výročí založení třeboňského gymnázia, v roce 2018, byl jedním z posledních žijících absolventů a zúčastnil se oslav i průvodu.

Občany města, sportovce, bývalé členy divadelního spolku, širokou veřejnost a celou řadu lázeňských pacientů pak překvapila smutná zpráva, že Miloslav Šůra Voráček dne 26. října 2020 po kratší nemoci odešel do sportovního, divadelního a tanečního nebe. Za necelé 2 měsíce by oslavil své 98. narozeniny. Odešla tak významná osobnost lázeňského města na úseku sportu, ochotnického divadla, společenského života a zábavy. Odešel vynikající člověk a kamarád.

                                                                                                     Miroslav Král (redakčně upraveno)

Zpět na celé vydání